Často se mne lidé, kteří přicházejí na mé lekce jógy ptají, jak mají dýchat. Uvědomila jsem si, že i já jsem ze začátku dech řešila. Asi proto, že se téměř ve všech knihách i kurzech dozvíte, že existuje plný jógový dech, který bychom si měli osvojit.
Na základě informací, které se ke mně dostaly, jsem se jej snažila nacvičit. Pro nácvik jsem využívala konkrétní ásany. Některé podporují dech do břicha, jiné do hrudníku a u dalších procítíte především dech podklíčkový. Já to ale stále nechápala.
Jak a kdy to propojím v ten jeden, když se dají od sebe takto separovat? Mám si pamatovat, v které pozici mám více do hrudníku a v jaké více do břicha?
Odpověď jsem našla ve své vlastní praxi. Dech nechávám přirozeně plynout. Pokud jsem připravena fyzicky, což znamená, že zaujmu stabilní a pohodlnou pozici (ásanu), tak dech se přidá sám a to přesně takový jaký má být. Nijak ho neovlivňuji, pouze pozoruji.
A jak se připravím fyzicky?
Postupně. Od jednoduchého ke složitějšímu. Protože k čemu mi je se snažit napasovat například do pozice holuba, když mé tělo tam trpí a já nemohu přirozeně a plynule dýchat?
Pokud vkládáme do naší fyzické praxe úsilí a ásana pro nás není pohodlnou, stane se i náš dech nepohodlným. Například začneme dýchat rychleji, dech se nám nedostačuje, zadržujeme ho.
Je to stejné, jako když se v našem běžném životě dostaneme do nepříjemné (nepohodlné) situace.
Co se stane s naším dechem?
Začneme rychle dýchat, začneme popadat dech, máme pocit, že se nemůžeme nadechnout, říkáme „to musím rozdýchat“. A teprve když se zklidníme i dech se vrátí do normálu.
Nechte dech volně plynout, nijak ho neovlivňujte, pouze ho pozorujte.
Pak se pro vás může stát velmi užitečným rádcem.
Učím lidi v lekcích, aby vnímali svůj dech a sledovali na co je upozorňuje. Nechci aby setrvávali v ásaně nějakou určitou dobu, ale aby si délku setrvání řídili svými pocity a dechem. Tak se stává, že pro někoho je pozice opravdu velmi pohodlná, takže v ní může zůstat i několik minut. Jiný zůstane jen pár dechových kol. Já jako lektor pak vyzvu k ukončení v momentě, kdy vidím, že většina je již v relaxační pozici.
Pokud je pro nás nějaká praxe náročná, je třeba se k ní postupně propracovat a připravit se na ni. A to jak fyzicky tak psychicky.
Někdy je to dlouhá cesta, ale vyplatí se nám.
Iveta
