Dnes již působím jako lektorka vnitřní prožitkové jógy a užívám si lekce se svými klienty. Stále se sama učím, ale netrávím již spoustu času přípravou na jednotlivé lekce a nacházím stále větší jistotu. Zároveň již vím, že to co dělám má smysl a že i kdybych pomohla svým přístupem jen jednomu člověku z tisíce, je mé poslání splněno.
Jak to bylo na začátku
Na začátku mé jógové „kariéry“ to tak ale rozhodně nebylo. Po té co jsem absolvovala můj první lektorský kurz a získala PAPÍR, který mne opravňoval legálně předstoupit před skupinu lidí se nejprve zvedla vlna ohromné radosti a snad i hrdosti, že jsem to dokázala. Pak mne ale čekala první veřejná lekce a mne přepadla tréma, strach a absolutní nejistota.
Strach z toho, že nejsem dostatečně připravená, strach z toho, že nejsem dost dobrá a že možná ani nemám právo něco někoho učit. Veškeré tyto obavy pramenily z náhlého pocitu zodpovědnosti, který se pravděpodobně objevil s prvním vykročením do reality.
Všichni vám říkají, že jistotu získáte jedině praxí. Ano, to je pravda, ale jak to mám udělat TEĎ, když žádnou praxi v učení ještě nemám? Určité vzdělání je sice fajn, ale praxe je zcela o něčem jiném.
Když jsem hrála ochotnické divadlo, tak nám v naší nejistotě pomáhala Nápověda, která byla vždy připravena nám pomoci a byla pro nás jakousi berličkou o kterou jsme se mohli opřít v případě kolize. Co na tom, že jsme ji třeba ve finále ani nepotřebovali. Ale ten pocit podpory byl k nezaplacení.
Na každou lekci jsem se začala pečlivě připravovat, nechtěla jsem nic nechat náhodě. Přípravami jsem strávila hodiny a hodiny, kdy jsem listovala knihami, pročítala skripta a zápisky z vlastních praxí, sledovala videa již fungujících lektorů jógy a z této kombinace tvořila své lekce.
A tak vznikly mé jógové taháky
Připomnělo mi to moje studium na střední škole, kdy jsem se chystala na písemku. Ačkoliv jsem se připravovala poměrně poctivě, přesto jsem před zkouškou měla pocit, že neumím vůbec nic. Tehdy jsem si dělala taháky, proužky papíru, na které jsem si v bodech napsala poznámky k danému tématu. Už jen ten pocit, že mám u sebe takového pomocníka mě uklidnil a dal jakousi jistotu, že to dopadne dobře.
Podobné taháky jsem si začala připravovat na mé lekce jógy a připravuji si je dodnes. Jediný rozdíl oproti těm písemkovým tahákům je, že je před účastníky kurzu neskrývám pod jogamatku a nesnažím se do nich tajně nakukovat. Leží přiznané vedle mne a dle potřeby do nich nahlížím.
Postupem času jsem si tak vytvořila pěknou sbírku taháků a dnes již mohu, mám-li ještě tu potřebu, vhodný vybrat a vypravit se na lekci.
A protože mne takovéto berličky při mých začátcích před lety chyběly, rozhodla jsem se, že tyto své jógové taháky poskytnu začínajícím lektorkám a lektorům, kteří se také nyní připravují na své první lekce jógy.
A protože jsem dostávala čím dál tím více poptávek na taháky pro domácí cvičení, vznikly také Taháky pro domácí praxi. Ty jsou určené pro ty z vás, kteří nemáte mnoho času docházet za jógou do jógových studií, ale zároveň chcete udělat alespoň minimum pro svou pohodu.
Budu moc ráda, když mé taháky pomohou každému z vás.
Iveta