Nedávno jsem se s vámi podělila o jednu inspiraci na venkovní jógovou praxi. S příchodem jara ráda praktikuji venku a využívám všech výhod i nevýhod, které tyto praxe přinášejí. Pokud máte také možnost vyrazit ven (třeba i se svými studenty), zkuste se zamyslet nad tím, co právě vám cvičení venku přináší.
Dokáži si totiž představit, že se mezi vámi najde i řada odpůrců, pro které bude mít cvičení venku řadu překážet a nevýhod. Jsou to ale opravdu nevýhody? Nemůžeme díky nim naopak něco získat?
Co mám na mysli
Spoustu rušivých zvuků.
Ano, to může být oproti uzavřené izolované místnosti problém. Zvuky nás odvádějí od naší osobní praxe, narušují naši koncentraci. A jsou dvě možnosti, jak se s tímto zdánlivým problémem vypořádat.
- Přijmeme to jako fakt a bude nám sloužit jako trénink koncentrace dovnitř – např. na svůj dech.
- Přijmeme to jako fakt a využijeme jednotlivých zvuků na trénink koncentrace směrem ven – např. se zaměřím na zvuk šumu listů v korunách stromů, nebo bzučení létajícího hmyzu.
Spoustu rušivých pachů.
I pachy si mohou přitahovat naši pozornost. A to především výrazné vůně některých kvetoucích stromů či bylin, ale i nelibé pachy například z čerstvě pohnojených polí. Co tedy s nimi?
- Přijmeme to jako fakt a budou nám sloužit jako trénink koncentrace dovnitř. To je stejné jako u zvuků.
- Přijmeme to jako fakt a potrénujeme náš nosík a koncentraci směrem ven. Můžeme například čichem prozkoumat prostředí, ve kterém se nacházíme. Jen čicháme a mapujeme terén. Čich se stane naším jediným kontaktem s vnějším světem.
Spoustu rušivých povrchů.
Jsme zvyklí, že si naši podložku rozprostřeme na zcela rovnou podlahu jógového studia, tělocvičny nebo obýváku. Nikde nic netlačí, sedíme /ležíme rovně.
Naopak v přírodě zřídka kdy najdeme zcela rovné místo, takže najednou zjistíme, že pod rukou nás tlačí kamínek nebo klacík, v dalším místě je prohlubeň nebo hrbolek. Jak toto využít pro jógovou praxi?
- Přijmeme to jako fakt a nebudeme to řešit. Využijeme to opět pro trénink koncentrace dovnitř.
- V každé pozici se vždy nejprve zaměříme na kontakt těla se zemí. Hmatem mapujeme místo, které jsme si vybrali pro naši praxi. Rozlišujeme co je nám příjemné, co nepříjemné.
- Využijeme rozličný terén pro mapování bosou nohou. Opusťte vaše podložky a spojte se přímo se zemí v pozici Tadásány. Projděte se a vědomě našlapujte.
Příliš fouká vítr.
Ano, ani s přílišným průvanem se většinou v uzavřené místnosti nepotkáme. Venku může být i úplné bezvětří, ale obvykle alespoň mírný větřík foukne do vlasů.
- Přijmeme to jako fakt a neřešíme to. Možná se trochu více oblékneme a využijeme k tréninku vnitřní koncentrace.
- Využijeme doteku proudu vzduchu, vnímejte, jak se vás dotýká, a rozlišujte, jak jej pociťujete na oblečených částech těla a jak na odhalených. Pozorujte ho.
Příliš mnoho „čumilů“.
Toto je fakt, se kterým se setkáte při jógování na veřejných prostranstvích, ve městech v parku, na koupalištích atd. Pokud nejste zrovna nadšený exhibicionista, chápu, že to pro vás může být dost zásadní překážka. Ale i s tím se dá pracovat.
- Přijmeme to jako fakt, případné kolemjdoucí budeme ignorovat a budeme se soustředit pouze na sebe a vlastní praxi.
- Vytáhneme ty nejkrkolomnější pozice, které známe a budeme se snažit přihlížející ohromit ásanami, které by oni rozhodně nezvládli. Po očku budeme sledovat, jak valí oči a budeme si užívat svou chvilku slávy (snad mi zde prominete trochu ironie … ). 🙂
Možná jsem na některé nevýhody venkovní jógové praxe zapomněla, ale výše uvedené návody vám mohou posloužit jako inspirace pro zvládnutí i těch ostatních. Užívejte si nejen jógování venku, ale zkuste se zamyslet i nad různými překážkami ve vašem běžném životě. Jsou to opravdu nevýhody? Nemohu díky nim něco získat?
Ať vám vaše lekce krásně plynou.
Namasté. Iveta
